Take the risk or lose the chance

The Aprés-chic

Take the risk or lose the chance

Před pár lety, když jsem si poprvý pouštěla film Tajemství, mi v hlavě utkvěla jedna myšlenka.
Svět je takový náš katalog a můžeme si z něj vybrat cokoliv si jen budeme přát, budget je neomezený. Stačí si vybrat, ukázat a jít tomu naproti. Ty vaše kroky nemusejí vždycky dávat racionální smysl – stačí, když VY budete cítit, že je to správně. Všichni ostatní vás můžou mít za blázny, šílence, podivíny…ale vy přesto musíte věřit, že děláte správnou věc.

Nemusíte vědět „proč“, stačí cítit, že ano. Že je to to pravý rozhodnutí. Když se vás nějakej hnidopich – a že jich bude – začne vyptávat, proč to jako děláte a co jako budete dělat dál??!

Proč sis ostříhala vlasy? Proč ses odstěhovala do Prahy? Proč si nešla na vejšku? Proč si dala výpověď? Proč to neděláš tamto a tohle takhle? Proč mě neposloucháš? Copak mě neslyšíš? A co vlastně vůbec chceš dělat? Ty nevíš? A jaktože nevíš? Ty se nebojíš? Proč se toho nebojíš?

Ne, nebojim.

A PROČ SE JAKO NEBOJÍŠ?

Protože věřím, že strach se stává strachem až v momentě, kdy ho tak pojmenujeme. Dokud si pro sebe neurčíme, z jakých věcí máme strach, nemají nad náma moc. Musím říct, že tohle je vlastnost, která tvoří docela podstatnou část mojí povahy – nemyslím, rovnou řeším. Často se vrhnu do věcí a to, jak moc se jich vlastně bojím si uvědomím až když už není cesty zpět a musím do toho prostě jít.

Prašti do toho dřív než „to“ praští do tebe.

Poslední rok je pro mě horská dráha. Hodněkrát jsem už byla nahoře a ještě víckrát dole. Několikrát jsem už musela vystoupit ze svý komfortní zóny a zapřít svoje prefekcionistický já, který si většinu mýho života odmítalo připustit fakt, že I JÁ DĚLAM CHYBY. Musela jsem hodně změnit svůj mindset, abych se z toho všeho nezbláznila a pochopila, že život nejsou jenom sunshine and rainbows a že si nemám ve srovnání s většinou planety vůbec na co stěžovat. Pochopení, že život je o zkušenostech a že mám vlastně ještě minimálně 60 let – ťuk ťuk – na to, abych pokazila všechno na co sáhnu a pokusila se si z toho aspoň něco vzít, je pro mě tím, co mě pohání dopředu a nutí mě přestat se bát dělat, pro většinu lidí, naprosto šílený rozhodnutí.

Takže, jak bych dneska ukončila dnešní článek…?

Asi jedním poselstvím.

Nebojte se riskovat, říkat ano věcem, ze kterých máte motýlky v břiše. I když vám ten otravnej, raciohlásek ve vaší hlavě bude dokola opakovat, že děláte hloupost. I kdyby měl pravdu – nikdy, nikdy, žádné rozhodnutí, které v životě uděláte není špatné ani zbytečné. Všechno vás posouvá tím správným směrem – někdy přes bažiny, někdy rozkvetlou loukou. Ale všechny cesty vedou k tomu správnýmu cíly.

Wow, to bylo hodně deep. 😀 Asi jsem se taky potřebovala ujistit, že jsem udělala to správný rozhodnutí a že ani ten můj otravnej hlas v mojí hlavě nemá pravdu.

Feel the fear and do it anyway.

S láskou, V.

4 komentáře

  1. Miriam napsal:

    Naozaj ma veľmi moc bavia tvoje články aj podcasty😍🌞 si pre mňa veľkou inšpiráciou a obrovskou pozitívnou energiou💘 ďakujem že to robíš❤️ Mimochodom k tým podcastom ma napadla téma kryštály😂😅 určite by som sa o nich chcela niečo dozvedieť viac ale to je na tebe❤️💘

    • Apres-chic napsal:

      Miriram, strašně moc ti děkuju😍Krystaly mě taky moc baví a zajímají! Děkuju za tip:)

      • Natálie napsal:

        Ahoj Valčo, tak přesně tenhle článek jsem si dnes potřebovala přečíst, děkuju! I když máme každá jiné problémy, tak ti úplně rozumím. Před měsícem jsem začala chodit na VŠ, ale cítím, že jsem si vybrala obor, který absolutně není pro mě. Zároveň mám ale strach z toho, co budu dělat, když po prvním semestru odejdu. A i když jsem sama dost velkej ,,ezo člověk“, tak se poslední dobou sama ztrácím i ve svých přesvědčeních a důvěře vesmírným zákonům, takže teď přesně motivaci a ujištění tohohle typu potřebuju😁 Jinak ještě trošku odbočím, ale když už ti jednou píšu, tak mi to nedá. Poslední dobou úplně hltám tvoje videa, podcasty, blogy, celkove tvou tvorbu, i kdyz jsem si myslela, ze jsem uz z toho vyrostla😁 Skvěle se u toho odreaguju a taky mi to vždycky zlepší náladu. Je strašně sympatický, jak si na nic nehraješ a ukazuješ i svoje chyby, který máme a děláme všichni. No, myslím, že jsem se už vykecávala dost, komentáře běžně nepíšu, na blog jsem ještě vubec nikomu nepsala, ale co clovek neudela v ramci prokrastice od uceni, ze😁 Snad te aspon tyhle mé žvásty trochu potěší😁 Preju pevny nervy, mej se krasne a hodne stesti v tom, co delas. Citim, ze to dotahnes daleko!😊

        • Apres-chic napsal:

          Milá Naty,
          hrozně moc ti děkuju za komentář! Ještě, když píšeš, že komentáře normálně nepíšeš…hned si toho vážím o něco víc, haha.😄❤️ Děkuju ti za každej kompliment, udělala si mi tím opravdu radost. Člověk se občas cítí jako naprostej retard ve světě „perfketních influencerů“ s sixpackem a zářivým úsměvem, a já vždycky skáču do stropu raodstí, když něco ocení mojí (ne)normálnost. 😀

          Co se týče těch tvých pocitů…neboj, všichni se tak někdy cítíme. I kdyby byl tvůj výběr školy krokem zpátky, pořád si se aspoň hýbla z místa a někam se posunula. Já ale věřím, že všechno, všechno se děje z nějakýho (dobrýho) důvodu a možná tím, že vyzkoušíš něco, co tě absolutně nebaví aspoň najdeš „to ono“. Budu moc držet palce a myslím na tebe. 🙂
          S láskou, Val

Napsat komentář

Connect with:



Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..