E33: Pár tipů na to, jak si užít podzim!

The Aprés-chic

E33: Pár tipů na to, jak si užít podzim!

Většinu mýho života jsem byla tzv. „podzimní grinch“. Nenáviděla jsem upršený dny, ale i ty slunečný, protože člověk šel ráno nabalenej ve svetru a odpoledne se potil…začínala škola a nikdy jsem neměla co dělat.
Well – stejně jako podzimní víno, i já jsem s věkem dozrála k tomu,že jsem si tohle roční období totálně zamilovala! 

A v dnešním podcastu se vám pokusím dát několik mých jednoduchých tipů na to, jak byste mu mohli propadnout i vy. 🙂

S láskou,
V.

 

No Responses

  1. Unknown napsal:

    Ahoj Val! Už delší dobu přemýšlím, že ti napíšu. Jako každá mám taky svůj příběh s hubnutím. Teď už mi bude 24 a jídlo jsem před tím v životě neřešila jedla jsem, co jsem chtěla a kdy jsem chtěla. Vždycky jsme byla taková trošku 'větší' na 170 cm jsme vážila něco kolem 72-75kg. Ale po mém 3 měsíčním pobytu v Madridu, kdy jsme jedla co jsme chtěla, jsem přibrala asi na 81kg. A tak jsem si dala předsevzetí na rok 2018, že zhubnu. Koukla jsem na nějaké video o hubnutí stáhla jsem si kalorické tabulky a začala počítat a cvičit kaylu. A opravdu se povedlo zhubla jsem na nějakých 62-63kg. Samozřejmě taky jsem taky mě fáze strašnýho hroceni každého jídla, ale obecně jsem se stala spokojenější sama se sebou.
    Další věc, kterou bych chtěla zmínit jsou reakce mého okolí. Ty byly pozitivní, ale u některých jsme viděla i trošku závist a některé kousavé poznámky – zmenšily se ti prsa… A samozřejmě babičky s dotazy jestli nemám anorexii. Nutno říct, že když jsem byla malá a chtěla jsem být baletka, moje babičky mi odpověděla:S tvojí postavou by si mohla být leda, tak selka."
    Takže si z babiček nic nedělej! 😀 Hold je to jiná generace. 😀
    Teď jsem od ledna do prosince na studijním pobytu v Mexiku. A stalo se mi něco, co popisuješ v podcastu – přišla jsem na první hodinu a seznámila jsem se s jedním mexickým spolužákům. Ano, celý den jsme se spolu bavili, jak popisuješ něco jako "láska" na první pohled a teď spolu budem 8 měsíců.
    Také jsem tady řešila jídlo a přibírání. Nejdříve jsem chtěla ochutnat všechny mexické speciality a kupodivu jsme nepříbírala, ale pak přišel zlom a přibrala jsme asi na 67-68kg. Samozřejmě mě to nejdříve dost srazilo, ale potom jsme se motivovala a začala jsme udržovat režim. Teď asi 3 měsíce se snažím cvičit 3x týdne a hlídám si denní příjem. Ale taky se snažím chodit ven s kamarády. Občas si dám nějaký alkohol a nějakou prasárničku, ale aby mi to sedělo do příjmu a já se zbytečně nepřejídala. Bohužel nemám váhu kdy bych se taky vážila, ale cítím se líp i oblečení mi sedí líp!
    Tak to byl můj příběh! 😀
    Mám tě mám moc ráda <3 Jsi moc milá, inspirativní a moc se mi líbí tvoje tvorba. A s některými věci si prostě nedělej hlavu!

  2. Ahoj Val! <3
    Dneska ráno jsem si cestou do školy pouštěla tvůj podcast, který mě neskutečně navnadil do podzimní nálady! Hned jsem si chtěla najít ten Kusmi tea, ale vůbec se na tom webu nevyznám a nemůžu najít ty čaje, o kterých jsi mluvila. 🙂
    Hodila bys někam prosím třeba odkaz nebo fotku?
    Děkuju! <3
    Tereza's journal

  3. Unknown napsal:

    Ahoj Val já osobně taky miluju podzim a jsem na ěm tak trochu závislá. Tenhle podcast se ti strašně poved!!!
    Chtěla bych ti dát tip na jednu zahraničí YouTuberku jmenuje de girl in calico, a pokud miluješ podzim tak si myslím že budeš je závidět.🍁🍂🧡

  4. Après-chic napsal:

    Ahhh, hrozně moc ti děkuju za tip! <3 Mám radost, že se podcast líbil!

  5. Après-chic napsal:

    Ahojky Terez!
    Moc děkuju za komentář, to mám radost <3 Jmenuje se LØV (ten název značky) a tenhle konkrétní je løvely break<3 Má takovej nádhernej podzimní obal!

  6. Après-chic napsal:

    Hrozně moc ti děkuju za komentář!
    To je krásnej příběh…mám za tebe radost, že jsi spokojená a cítíš se ve svym těle zase dobře. Tak to má být <3

  7. Už jsem to našla! Moc ti děkuju! 🙂

  8. Ahoj 🙂 Na začátek musím říct, že vážně nechci vyznít nějak nepříjemně nebo moc "hnidopišsky". Hrozně ráda tě sleduju (prostě STEJNĚ STARÁ holka jako já studuje v Rakousku, cooo? hustý! cože, ona maturuje o rok dřív, než by maturovala v ČR? cooo, jakože bych teď v tuhle chvíli měla hotovou střední a pracovala? hustý, to si neumím představit, ta holka je skvělá!), a právě proto jsem měla dlouho nutkání tenhle komentář napsat.

    Rozčlením všechno to, co mě přivádělo do takových "aaaa, sakra proooč?" momentů, do bodů. Rozhodla jsem se to neobalit nějakou omáčkou, ale napsat to tak nějak stroze. I když vím, že kdyby tohle někdo napsal mně, tak se mi to úplně nelíbí, protože s kritikou se hůř vyrovnávám, přestože jí snadněji přijímám a snažím se z ní něco vzít 😀 A ještě se omlouvám, trochu se mi příčí šťourat se v něčím životě (byť veřejném). A nechtěla bych znít nějak drze nebo vlezle, nebo stylem "já to vím líp než ty".

    1) Podcasty. Často mi (spíš začátky) přijdou úplně stejný, jako přes kopírák. "Omlouvám se, že…" a "při nahrávání tohohle podcastu jsem…" a tak dál. Ráda tě poslouchám a myslím, že máš co říct, ale nemusíš se omlouvat, "že jsi tenhle podcast chtěla vydat včas, tak bude krátkej" a tak podobně.

    2)Tvoje "selflove". Můj problém s tímhle se váže k fotkám, kterou máš na instagramu, které jsou krásné, nevyumělkované, ale popisek je srazil dolů. Vyznělo to totiž tak, že i přes to, že máš ty strašný nedokonalosti (kulatej obličej, předkus), tak si vlastně můžeš dovolit být šťastná. Je to prostě taková drobnost, ale tohle vnímání (kdy se soustředíš na "nedostatky") mi přijde špatně. Chápu, že to mohlo být jenom pro to, aby se holčiny, co se sebou nejsou spokojené, nebály. Možná to tak na někoho působí (což je super, ale pokud má se sebou problémy a nulové sebevědomí), ale dlouhodobě takhle k nějaké spokojenosti nikdo rozhodně nedojde.

    3)Další věcí je, že z mého pohledu (a z toho, co říkáš) toho máš hrozně moc. Youtube, blog, podcast, instagramy (dva?), všechno najednou. A mně přijde, že tématicky je to všechno skoro identické. Teď jsem se možná chytila sama, ale myslím to tak, že ty točíš instastory, vydáš vlog, pak o té samé události napíšeš na blog a mluvíš v podcastu. Ne že by to bylo nějak špatně, ale podle mě to musí být hrozně vyčerpávající a možná i ne nezbytně nutné. Ale nejsem marketingový expert. Jenom nechápu, jak je možné, že ještě žiješ a nezbláznila ses z toho, zvlášť když chodíš do práce 😀

    4)Teď budu mluvit hodně všeobecně – o blogerském nutkání "něco předat". Ještě jednou říkám, že si myslím, že máš co říct, ale třeba v situaci, kdy něco nemáš uvnitř sebe dořešené, a už předáváš dál, tak to vyzní trochu divně. Třeba Alivia d'Andrea točila své glow up diaries (https://www.youtube.com/playlist?list=PLfn36H7xflCtSCETOvovYLDARI-QmHrpt), které vydávala, komentovala a radila s odstupem, a to se mi třeba zdá jako lepší formát, než slečny, které mají se sebou NEdořešených x problémů, ale kážou vodu a pijí víno.

    Tak. Teď si to po sobě čtu a zním jako prvotřídní kritizující čecháček. Nicméně ještě jednou musím říct, že tě obdivuju za to, jak neskutečně silná žena jsi. A nechci, aby tohle vyznělo jako hejt nebo otravný rýpavý komentář. No, možná otravná a rýpavá mališko jsem… Ale jenom jsem měla takovou tu "potřebu" vyjádřit se k tomu, co mi třeba úplně nesedí 😀

    Tak se omlouvám, a prosím, neber si to k srdci, jakože chci útočit a závidím a bůhvícoještě. Jenom tohle byl můj nejlepší (jediný, no) pokus o konstruktivní kritiku 🙂

Napsat komentář

Connect with:



Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..